Z červnové návštěvy na biofarmě Karla Tachecího

Biopotraviny se pomalu, ale jistě, stávají nedílnou součástí moderního životního stylu. Spotřebitelé už nejsou odkázáni na složité hledání dodavatelů, široký sortiment výrobků v biokvalitě lze pořídit nejen v tradiční síti prodejen se zdravou výživou, lze je nakoupit i ve většině maloobchodních řetězců. Intenzivní distribuce, moderní obalové materiály a profesionální marketingová podpora postupně staví biopotraviny v konkurenčním boji o zákazníka na roveň konvenčním potravinám. Pro ty, kdo chtějí nejen zdravě a chutně jíst, ale také na vlastní oči vidět, kde celý proces výroby biopotravin začíná, byla určena prohlídka biofarmy Karla Tachecího v Budyni nad Ohří.

Cesta z Prahy trvala necelou hodinku, v neděli dopoledne žádné fronty, prostě prima tip na výlet. Centrem farmy je hospodářská usedlost s rozlehlým dvorem. Po něm se vesele proháněla dvě kůzlata z zpovzdálí sledovaná starostlivou kozou a několik slepic, které s bohorovným klidem tahaly žížaly ze zelených ostrůvků trávy a vůbec si nevšímaly přibývajících návštěvníků. Tito obyvatelé biofarmy se spolu s několika kravkami ustájenými ve venkovních stáních pro většinu přítomných dětí stali hlavní atrakcí dne. Dospělí, převážně mladí lidé a nastávající maminky, si nejdříve se zájmem vyslechli vyprávění Karla Tachecího o tom, jak se z konvenční farmy získané v restituci stala jedna z prvních biofarem v regionu.

Na osmdesáti hektarech půdy se původně hospodařilo konvenčním způsobem, postupně si však majitel začal klást otázky, zda je tento intenzivní způsob zemědělství skutečně ten jediný možný a začal hledat alternativy nejen u starých farmářů v okolí, ale také sbírat zkušenosti v zahraničí. To ho postupně přivedlo až k principům ekologického zemědělství a před více než deseti lety úspěšně prošel poměrně náročným procesem certifikace. Od té doby provozuje spolu se svými rodiči a několika málo zaměstnanci biofarmu a i přes množství problémů, se kterými se musí „za pochodu“ vyrovnávat, je se způsobem života, který si zvolil, spokojený.

První zastávkou při následující exkurzi po hospodářství byla zeleninová zahrádka, dá-li se tak říkat pozemku o rozloze přibližně 5000 metrů čtverečních, na kterém se v řádcích střídá mrkev, cibule, česnek, rajčata, okurky a další druhy zeleniny. Při pohledu na pro sklizeň zatím příliš mladou mrkvičku sousedící s prázdnou plochou, na které zbývalo několik posledních kedluben, jsem pochopila, jak složité muselo být rozhodování, zda se biofarma zapojí do systému biobedýnek. Zákazník očekávající každý týden svou bedýnku plnou biozeleniny si málokdy dokáže představit, do jaké míry je farmář odkázán na počasí či jak moc může úrodu ovlivnit přemnožení různých škůdců. Nutno podotknout, že vlastnoruční vytrhání posledních kedlubniček ze záhonu bylo vítaným zpestřením pro děti zvyklé vídat zeleninu omytou, naleštěnou a naaranžovanou na pultech obchodů.

Na systému ekologického zemědělství je pro spotřebitele přitažlivá i skutečnost, že  není povoleno užití syntetických hnojiv, pesticidů a dalších cizorodých látek, které by, jak se s přibývajícími vědeckými studiemi ukazuje, díky synergickému efektu mohly negativně působit na lidské zdraví. Farmáři tedy stojí před problémem, čím tyto látky při pěstování nahradit. Podíváme-li se například na herbicidy (látky používané na ničení plevele), jejich nejčastější alternativou je pletí, což obnáší dlouhé hodiny namáhavé práce. Insekticidy (látky používané na hubení hmyzu) mohou být občas také nahrazeny manuálním sběrem nebo různými druhy postřiků na přírodní bázi, stále však existuje mnoho škůdců, pro něž alternativu zatím neznáme. Karel Tachecí patří mezi farmáře, kteří se snaží propojit tradiční způsob hospodaření a poznatky moderní vědy, proto navázal spolupráci s odborníky z Vysoké školy zemědělské a poskytl jim na svých pozemcích prostor, kde v současné době probíhá výzkum krytonosce makovicového. Jediné, čeho by si návštěvníci bez jeho výkladu všimli, byly dlouhé řady makových rostlin nacházejících se, pro laika poněkud nelogicky, v různých stádiích růstu.

Ačkoliv prohlídka zeleninové zahrady představovala pro většinu návštěvníků nejvíce očekávaný a zároveň nejzajímavější bod programu, pěstování zeleniny vnímá majitel spíše jako okrajovou záležitost. Hlavní příjmy pro farmu plynou z prodeje obilovin do několika biomlýnů. Exkurze tedy pokračovala ještě na nedaleké pole.

Slunečné nedělní dopoledne se dá trávit mnoha způsoby a návštěva biofarmy se ukázala jako skutečně dobrý nápad. Klidné a čisté prostředí, příjemní lidé, spokojená zvířata a záhony, které mají hodně daleko do nekonečných a nudně stereotypních řádků rostlin pěstovaných v systému konvenční produkce. Nikdo po nás nechtěl žádné vstupné, nikdo nezakazoval dětem pohladit si zvířátka a majitel farmy trpělivě odpovídal na všechny otázky, bez ohledu na to, zda se týkaly legislativy, možností distribuce a prodeje nebo způsobu pěstování biozeleniny. Také možnost nasbírat si právě dozrávající zeleninu v biokvalitě přímo ze záhonu a vytvořit si zcela originální biobedýnku, byla velmi lákavá. Naskytne-li se mi příště příležitost znovu navštívit biofarmu v Budyni, určitě si ji ujít nenechám.

 Pro Zelenou pasáž sepsala Olga Kutnohorská, autorizace Karel Tachecí